jako by to bylo včera

zpět » »

Jako by to včera, co jsem potkala osoby, které se zřejmě navždy zapsaly do mé paměti. Osoby, se kterými jsem měla a s mnohými i nadále mám možnost trávit svůj čas a mnohdy život. Vzpomínky na určité situace, vizuální okamžiky, podvědomě známá prostředí, dětství a konkrétní tváře jsou hluboko zakořeněny a mnohdy matou svou reálností.

Tyto obrazy by měly vypovídat o „nich“. A o mě.

Prolíná se současnost a minulost. Inspirací mi jsou staré černobílé fotky, ale taky stále reálně přítomní lidé. Nesnažím se věrně a přesně ztvárnit určitého člověka. Jde o momentální prožitek daného, byť někdy již dávného vztahu, či citového záznamu, který se uchoval a přetrval. Tento proces umožňuje otevřít jakési „okno do mého těla“ a z různých úhlů a směrů nahlížet do záznamů uplynulých událostí z mého současného stávajícího pohledu.

Užívám malířského dekoračního válečku. Stejně jako myšlenku může tvořit několik časových vrstev, vrstvím i já mnohonásobně otisky vzorů. Jsou pro mě symbolem a evokací vztahující se k domovu, k místům a lidem, které při zpětném pohledu „do sebe“ spatřuji. K něčemu, kde se cítím klidně a bezpečně a v podvědomí dobře znám. V „splétaných“ obrazech, kde pomocí injekční stříkačky naplněné barvou utvářím nikde nekončící linku, chci zachytit sílu trvání některých dávno prožitých emocí, jež při vzpomínce neustále překvapují svou intenzitou. Udivuje a fascinuje mě jejich nekonečnost i přesto, že jsou časově vzdálené a pravděpodobně i zkreslené.

Snažím si rozvrstvit svou paměť, poodhalit a pochopit vazby s rodinou a lidmi, kteří v mých zpětných myšlenkách neustále figurují na prvních místech. Jako by to bylo včera …

Ivana Štenclová